Do Rokoka moc často v poslední době nechodím, ale když tam jdu, tak nejčastěji s Luckou. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Vybrali jsme představení od Jeana-Clauda Carrièra, ve kterém hráli většinou jen samí známí herci.
Celý děj se odehrává v místnosti, která je vesměs dobře vybavena, je zde jídlo, pití, velká sedačka...není to ale místo, kde by se člověk cítil nějak zvlášť komfortně. Sešli se zde tři uchazečí o roli, tato místnost by se tedy dala nazvat čekárnou, kde panuje nervozita, nejistota, zmatek. Dva evidentně ostřílení uchazeči, kteří se tváří, že je tady už nic jen tak nepřekvapí, a o to víc znervózňují mladíka, který je zde poprvé a vůbec nic neví. Postupně se ale ukazuje, že tady nikdo nic neví, a to ani asistentka, která by o všem měla mít přehled. Nikdo neví, jestli „to“ už začalo, kdy bude kdo na řadě, jaký bude mít text... Ale je zde navíc těžké rozlišit mezi realitou a iluzí, protože všechno se zdá být tak skutečné a přitom pouze jako sen (nebo noční můra?). Čas se zde hrozně táhne, ale není problém tu bez jakkéhokoliv výsledku strávit celý den.
Nejsme si zcela jisté, že jsme pochopily pravý význam tohoto představení. Nicméně herci byli skvělí! Dana Batulková, Jiří Hána i Aleš Procházka (i když je znám spíše podle tváře než podle jména). Byla zde cítit rivalita, ale zároveň vědomí, že jeden bez druhého by zde byli ještě více ztraceni.
V divadle jsem měla tuto zkrácenou vínovou sukni.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)