pátek 8. září 2017

Studium na SPŠO - můj 3. rok

Utíká to nějak rychle a další ročník studia mám za sebou. Tentokrát se mi nekryly rozvrhy, jako minulý rok, takže jsem mohla do školy chodit mnohem více. Bylo to tedy mnohem snažší, protože pak jsem nemusela dohánět všechno samostudiem doma a ve škole jsem se mohla snáze ptát na nejasnosti.
Šálová fazona

úterý 29. srpna 2017

Pánské kalhoty

Během 2. pololetí na SPŠO jsme šily pánské kalhoty. Střih jsme se sice také učily vytvářet, ale pro tyto kalhoty jsme použily střih, který byl k dispozici na dílně. Také proto to nejsou kalhoty, ale kraťasy. A velikost byla také jednotná, ale taková, že se do kalhot vejdu. 

neděle 20. srpna 2017

Šaty

Tyto šaty je opět jeden z těch kousků, které jsem vytvořila od začátku až do konce, a to jako práci 1. pololetí mého 3. roku studia na SPŠO. Vytvořila jsem si střih na mé míry a následně krok po kroku vznikaly šaty.

sobota 12. srpna 2017

Na obláčku


Už ani nevím, kdy naposledy jsem přidávala nějaký článek s mým výtvorem. Nejdřív jsem doháněla všechno možné do školy, a pak už jsem odjela na prázdniny mimo civilizaci a internet. Stále si sice ještě užívám dovolené, ale už se mi podařilo pár věcí nafotit. Toto tričko a šaty jsem však neušila, ale pouze batikovala.

pátek 23. června 2017

Sen noci svatojánské

Já vím, už dlouho nebyl žádný článek o šití. Mrzí mě to hlavně proto, že jsem si ke stroji za poslední dobu moc často nesedla, tedy spíše vůbec... Ale o to víc se těším, že to během prázdnin doženu! Teď budu měsíc pryč, ale rozhodla jsem se ještě před odjezdem sepsat jeden článek o divadle. 
Kdo by neznal Sen noci svatojánské od Shakespeara. V divadle ABC jsem již před 4 lety na podobném představení byla a líbilo se mi to, tak jsem byla zvědavá, jaké to bude Na Fidlovačce. Tam mají ale většinu představení skvělých a ani toto představení nezklamalo!
Děj se odehrává v Athénách. Hermia si má vzít na přání svého otce Demetria, ale je zamilovaná do Lysandra. Pokud přání otce nesplní, bude podle Athénského zákona muset zemřít a nebo jít do kláštera. Proto se s Lysandrem domluví, že utečou. Prozradí svůj plán přítelkyni Heleně, která se rozhodne je pronásledovat společně s Demetriem, kterého miluje. Všichni se sejdou v čarovném lese. V lese se také vyskytuje skupina řemeslníků, kteří přišli nacvičit tragédii o Pyramovi a Thysbě. Dále se v lese setká královna víl Titania a král elfů Oberon, který chce od ní mladíka, kterého si přivezla z Indie (nebo odkud). Proto pošle elfa Puka pro kouzelnou květinu, která obsahuje kouzelný prášek, díky kterému se člověk, který je tímto práškem posypán, zamiluje do prvního, koho spatří. Titanie se tedy zamiluje do člověka, který v lese nacvičoval divadlo a nyní má oslí hlavu, kterou mu přičaroval Puk. Dále Oberon nařídil Pukovi, aby očaroval Demetria, který nechce Helenu. Puk však místo Demetria očaruje Lysandra a ten se po probuzení hned do Heleny zamiluje a Hermii nechá v lese. Když to Puk zjistí, očaruje i Demetria. Všichni čtyři se pak potkají v lese, Hermie je naštvaná na Helenu a Helena si myslí, že Lysandr i Demetrius si z ní dělají jen legraci. Pánové chtějí o Helenu bojovat, ale naštěstí se objeví Puk a všechny uspí a následně vše napraví. Ráno už jsou spolu Hermia s Lysandrem a Helena s Demetriem. V Athénách se slaví tři svatby: vládce Thesea a Hippolyty, Lysandra a Hermie a Demetria s Helenou. Ale tím představení ještě nekončí, po svatbě zahrají řemeslníci svoji hru, která nedopadne příliš dobře.

Představení se mi líbilo, herci byli skvělí! Nejvíce se mi asi líbily kulisy, které v čarovném lese byly vytvořeny z látek vysících od stropu až na zem, po kterých herci různě lezli nebo se houpali a chvílemi prováděli až akrobatické kousky. 
Na sebe jsem si vzala tuto nebesky modrou sukni. Díky ní jsem si alespoň na chvíli ke stroji sedla, natolik mě ten kroutící se zip rozčiloval. 

čtvrtek 1. června 2017

Vražedný pátek

Do divadla v Řeznické chodíme převážně s Bárou a nebylo tomu jinak ani tentokrát. Voucher se slevou jsem našla na slevomatu a následně jsme si vybraly představení Vražedný pátek od Benjamina Kurase.
Starý rabín Freitag si pozval židovského policistu Goldberga ze Scotland Yardu. V pracovně mu totiž leží uškrcený muž. Tento muž je německý desátník, který během 2. světové války pracoval v koncentračním táboře Belzec. Přišel Freitaga vydírat, ale co je horší, Freitag se rozpomněl na část své minulosti. Svůj příběh vypráví Goldbergovi, který mu nejprve příliš nevěří a má ho za blázna. Rabín totiž tvrdí, že během války v táboře Belzec. Ne však jako vězeň, ale jako velitel. Postupně vysvětluje své důvody a ukazuje se, že šel do tábora dobrovolně, kvůli jedné židovské dívce, kterou miloval. Po necelý rok se mu dařilo ji chránit, pak ale těžce onemocněl a o dva roky později ho našli v Buchenwaldu s číslem doktora Freitaga a ztrátou paměti. Na více než 30 let se mu podařilo všechno toto vymazat z paměti, ale teď to bylo za jeden večer zpět. Goldberg mu nakonec uvěřil, protože Freitag si pamatoval různé podrobnosti z chodu tábora, ke kterým by si nikdo jinak nedostal. Dokázat však toto všechno dalším lidem už nebude tak snadné. 

Představení se mi líbilo. Toto téma není nic pěkného, ale na druhou stranu bychom na něj neměli zapomínat, protože je a bude součástí naší minulosti. Zde bylo navíc dilema mezi tisíci mrtvými a záchranou milované osoby. Výkony Stanislava Zindulky v roli Freitaga i Jakuba Zindulky v roli Golberga byly skvělé!

pondělí 22. května 2017

Sugar (Někdo to rád horké)



Od konce dubna je na Fidlovačce k vidění nový muzikál s názvem Sugar, podle předlohy filmu Někdo to rád horké od Billyho Wildera. Na 2. premiéru jsem dala lístky tátovi k narozeninám a my s Martinem jsme se také rozhodli na muzikál jít podívat.
Jerry a Joe jsou dva hudebníci, kteří ale nemohou nikde sehnat práci. Když manažerovi z dívčí kapely vyzvedávají noty, stanou se svědky vraždy mafie. Podaří se jim uprchnout, ale musí se někde ukrýt. Využijí k tomu právě dívčí kapely, která shání dvě členky jejich kapely, a to saxofon a basu. Musí se však přestroj za ženy, aby je jednak přijaly do kapely a současně také bude obtížnější je najít. Z Jerryho a Joea se proto stane Dafné a Josefína a s dívčí kapelou odjíždějí na Floridu. Vše se ale trochu zkomplikuje, když poznají zpěvačku kapely, Sugar. Objeví se řada vtipných situací, kdy se oba muzikanti převlékají do ženských šatů a o Jerryho se začne ucházet milionář Osgood Fielding.

Film jsem asi nikdy neviděla celý, ale i tak jsem se vždy bavila, takže jsem se na muzikál velmi těšila. A moc se mi líbil! Přesně jedna z těch komedí, které člověka asi nikdy nepřestanou bavit a je to skvělé odreagování od každodenních povinností. Kromě vtipných situací, kdy se muži převlékají za ženy, což samo o sobě už naznačuje zábavu, tak nechyběly ani situace, kdy herci rozesmívají i sami sebe. Nechyběla také poznámka na účet vlády. V hlavních rolích Martin Písařík, Lukáš Pečenka a Aneta Krejčíková byli skvělí! 
Na sebe jsem si po dlouhé době vzala tuto sukni s volánem.

středa 17. května 2017

Anifilm

Rozhodla jsem se s vámi podělit o můj zážitek z Anifilmu. Je to trochu netradiční příspěvěk, ale když už vám píši o různých divadlech, stojí za zmínku i Anifilm. 
Anifilm je festival animovaného filmu, který ptobíhá již několik let v Třeboni. Dajdula s Bíšou jezdí na Anifilm každý rok a vždy o festivalu mluví moc pěkně, takže jsme se letos s Martinem nechali nalákat a alespoň na jeden den jsme se přidali. Třeboň je navíc krásné město.
Jelikož jsem se na webových stránkách dopředu úplně nedozvěděla nic z toho, co jsem chtěla, tak jsme prostě vyrazili s tím, že uvidíme na místě. A taky že jsme viděli! 
Program byl vypsán na celý týden a promítalo se na několika místech. Některé bloky se během týdne opakovali, takže věřím tomu, že je během týdne možné vidět většinu filmů. Postaráno bylo i o děti, kterým se promítaly dětské filmy.
My jsme byli v divadle J. K. Tyla, které bylo malinké, ale moc pěkné, na Krátkých filmech a na Studentských filmech. Obojí trvalo přibližně hodinu a půl a promítali nám 10 filmů, které byly různě dlouhé, od 3 do 15 minut přibližně. 
V obou blocích byly filmy, které se nám moc líbily a jiné, které jsme příliš nepochopili. Je však docela těžké si vzpomenout, co vše jsme viděli, protože filmů bylo hodně. Studentské filmy se nám však líbily o dost více. Možná proto, že autoři nám byli věkově blíže. Možná ale také proto, že často upozorňovali na nějaký aktuální problém. 
Motivovalo nás to také ke shlédnutí Lichožroutů. 
Také jsem si vzpomněla na animaci, kterou jsme dělaly s Bárou na gymplu na výtvarce. Postavičky z lega stavěly dům a na to, jak krátké to video bylo, tak to trvalo docela dlouho. A co teprve celý film...
A jak jste na tom vy, máte rádi animované filmy?

čtvrtek 27. dubna 2017

Třetí prst na levé ruce

„Můžeme si vybrat svoje přátele, ale rodinu si člověk nevybírá.“ 
Divadlo Na Fidlovačce uvádí toto představení od Dermonta Canavana  jako první u nás a jeho premiéra byla teprve v březnu. Za lístky na toto představení děkuji právě divadlu Na Fidlovačce.
 Dvě sestry Niamh a Grace se po letech opět setkávají a prohlížejí si fotografie z dětství. Každá z fotografií k sobě váže nějaký příběh, na který sestry vzpomínají. Jak to tak bývá, ne všechny vzpomínky jsou příjemné. Niamh byla nejstarší ze čtyř dětí a většinou jí hodně věcí snadno prošlo. Grace byla naopak přísným otcem často trestána, i za sestru. Obě s láskou vzpomínají na matku, ale Grace stále trochu vyčítá Niamh, že za matkou nechodila do nemocnice. Také to byl jeden z důvodů, proč se tak dlouho spolu nebavily. To, co jim však vždy dopřávalo pocit svobody, byl tanec, který prostupuje celým jejich životem. 

Lidské vztahy jsou nesmírně komplikované, a i proto si myslím, že představení částečně odráží některé z aktuálních problémů společnosti. Možná tak trochu problémy, o kterých lidé neradi a ne příliš často mluví. Toto představení velmi odpovídalo reálnému životu, což je na jednu stranu hrozně krásné, ale na druhou stranu také smutné. Nejednoho z diváků toto představení dojalo a možná také dovedlo k zamyšlení se nad životem. Výkon Ivy Pazderkové a Martiny Randové byl však naprosto skvělý a věrohodný! 
Do divadla jsem si vzala tuto modrou sukni vytvořenou ze šatů.

středa 5. dubna 2017

Černý kocour

Už je to nějakou dobu, co jsem se s Ančou domluvila, že jí ušiji mikinu na téma Černého kocoura. Stejně jako Beruška, podle které byly inspirovány tyto kraťasy na spaní, je i Černý kocour z nějakého ségry oblíbeného seriálu, který já ale neznám.

neděle 26. března 2017

Puntíky, puntíky, maturitní ples

Plesová sezóna nám sice letos již pomalu končí, ale až teď se ke mě dostaly fotky z nejdůležitějšího plesu, na kterém jsem letos byla. Byl to ples, na kterém jsem byla jako absolventka, jako rodinný příslušník maturanta - tedy maturantky a v neposlední řadě také ples, na který jsem šila maturitní šaty. Tedy přesněji řešeno, spíše sukni a top.

pondělí 20. března 2017

Z deníku hraběnky M.

Toto představení od japonské autorky Jasuko Omači na motivy skutečných příběhů Japonky Micuko Aojamy bylo k vidění na Komorní Fidlovačce pouze jednou. Zora Jandová, která hrála hlavní a vlastně jedinou roli, byla zde hostem. Na Fidlovačce jsem byla již mnohokrát, ale Komorní Fodlovačku jsem navštívila poprvé.
 Micuko byla japonská dívka, která žila na přelomu 19. a 20. století. Jako velmi mladá seznámila s Rakušanem Heinrichem. Divákům vypráví již jako stará dáma svůj příběh, diktuje ho totiž své dceři Olze, která vše zapisuje. S Heinrichem žila nejprve v Japonsku, kde se také vzali a narodili se jim dva synové. Její rodiče byli proti tomuto sňatku, ale láska Micuko byla tak velká, že s Heinrichem po nějaké době odjela do Evropy a žili na rodinném panství. Odlišná kultura a částečná jazyková bariéra byly pro ní šokem a často toužila po návratu do Japonska. S Heinrichem měli celkem sedm dětí, ale společné chvíle jim brzy skončili, protože Heinrich po necelých 15 letech manželství zemřel. Během života v Evropě se vzdělávala a po smrti manžela se chopila správy panství. Její způsob života byl najednou velmi odlišný od života, který by ji čekal v Japonsku.

 Představení bylo velmi pěkné. Bylo spíše trochu na zamyšlení, protože život není vždy snadný a růžový. Zora Jandová ale naprosto dokonale přecházela mezi mladou a nezkušenou dívkou a starou dámou, která už leccos zažila. 
 Na sebe jsem si vzala tuto skládanou sukni

úterý 7. března 2017

Líbánky aneb Láska ať jde k čertu

Do divadla Palace na komedii od Noela Cowarda jsme vyrazili s Martinem, při čemž jsme využili slevové nabídky ze slevomatu. 
Elyot Chase právě přijel do hotelu strávit líbánky se svojí mladou manželkou Sibylou. Elyot je však trochu otrávený, když se ho Sibyla stále vyptává na jeho bývalou ženu Amandu, se kterou se ale rozvedl již před 5 lety. Shoudou okolností do toho samého hotelu a dokonce přímo do vedlejšího pokoje přijela právě Amanda se svým novým, mladším manželem, Victorem Prynnem také na líbánky. On se jí však také neustále vyptává na Elyota. Když Elyot a Amanda zjistí, že bydlí vedle sebe, jsou rozhodnuti okamžitě odjet. Victor ani Sibyla ale odjet nechtějí, a tak se oba páry pohádají a Amanda i Elyot zůstávají na pokoji sami. Začnou si povídat přes stromky na terase a zjišťují, že se stále milují. Rozhodnou se tedy spolu utéct do Paříže, do Amandy bytu. Stále se ale kvůli něčemu dohadují, a když do bytu přichází Sibyla s Victorem, najdou Amandu a Elyota opilé a ve rvačce. Sibyla s Victorem chtějí situaci urovnat a zachránit manželství, ale Amanda s Elyotem opět utíkají a nechávají Sibylu s Victorem v hádce. 


Představení bylo velmi oddechové a ideální na večer, kdy se chce člověk pobavit a odreagovat. Příběh byl zprvu až příliš jasný, ale následující vývoj situace byl zajímavý a výkony herců skvělé. Herci, obzváště Jiří Langmajer, se několikrát nechtěně přeřekli, což vtipnost situace často ještě násobilo. 
Na sobě jsem měla tuto sukni s knoflíky.
http://www.divadlopalace.cz/cz/noel-coward-libanky-aneb-laska-at-jde-k-certu/12/

středa 1. března 2017

Shylock

Aby toho nebylo málo, v jednom týdnu jsme byli na představení Federer - Nadal a k tomu, trochu neplánovaně ještě na Shylockovi. Díky soutěži na fb stránkách divadla Na Jezerce jsem získala levnější vstupenky a nemohla jsem si nechat ujít toto, v současné době nejnovější, představení, díky kterému je Milan Kňažko nominován na Cenu Thálie 2016 za mimořádný jevištní výkon.
Představení začíná scénu z Kupce Benátského, ale Milan Kňažko, v roli herce Jona brzy odkládá masku (kterou ještě párkrát na sebe vezme během večera) a divák se ocitá na setkání herce s diváky. Toto setkání je výjimečné, protože právě proběhlo poslední představení této hry. Jon vysvětluje proč bylo toto představení poslední, i přestože v programu divadla bylo ještě na nějakou dobu naplánované. Společně s ředitelem divadla se rozhodli, že v Jonově podání bude Žid Shylock představen jako padouch, jako negativní postava, na kterou ale budou diváci reagovat. Reakce byla ale taková, že byl Jon označen jako antisemita, i přestože je sám také Žid. Jon se tedy zamýšlí nad tím, co znamená být Žid, být herec, co je umění a jaké může mít následky. Pokud bychom nechtěli riskovat, že diváci špatně pochopí hru, museli bychom buď spoustu děl vyškrtat z dějin, změnit tragické konce v konce šťastné nebo všem vysvětlovat, jak to bylo doopravdy myšlené. Ale některým lidem prostě nevymluvíte jejich názor. 

Nechápu, jak mohou lidé vést monolog během celého představení, pamatovat si celý text a být u toho věrohodný. Rozhodně to bylo zajímavé představení, Milan Kňažko zvládal kromě monologu také převyprávět rozhovory s dalšími lidmi velmi autenticky. Bohužel jsem byla ale dost unavená a bylo tedy chvílemi obtížné sledovat Jona, i přestože kromě svých úvah nám předkládal i konkrétní situace.
Do divadla jsem si tentokrát vzala po delší době tuto sukni.

čtvrtek 23. února 2017

50s swing dress

To, že naši chodí do tanečních už jistě všichni víte z minulých článků, takže jistě není velkým překvapením, že jsem mamce šila jedny šaty na plesy od tanečních. Tyto šaty jsou přesně jeden z těch kousků, který mi trval ušít hrozně dlouho a byla jsem pak ale možná o to víc ráda, když už to bylo hotové. Látku na šaty jsme s mamkou koupily již před minulými Vánoci. Mamka si jí sama vybrala. To jsme ale ani jedna netušily, jaké peklo bude něco z ní ušít. 

pondělí 20. února 2017

Federer - Nadal

„Moje činy může soudit jedině jestřábí oko!” 
Lístky na toto představení jsme s Martinem dostali k Vánocům od jeho rodičů a byla jsem docela zvědavá, jaké to bude. V La fabrice jsem předtím nikdy nebyla, takže jsem ani moc nevěděla, co očekávat. 
Představení se odehrává na trávníku wimbledonského All England Clubu, kde se má utkat Roger Federer a Rafael Nadal. Kromě tenisu však nechávají nahlédnout do svého života a přibližují divákům své pocity. Dozvídáme se tedy, že Federer jezdí s manželkou Mirkou k jejím rodičům na Slovensko, kde musí jíst halušky, což ho nesmírně deptá. Na druhé straně Nadal vypráví příběh o jeho dědečkovi, který byl toreadorem a o tom, jak získal srdce své přítelkyně Francisky. Federer má Nadala za španělského ňoumu, který je příliš pověrčivý. Nadal je zoufalý, když mu někdo otočí špatným směrem lahve nebo když na záchodě uvidí mouchu. Také mu trvá hrozně dlouho než podá, protože musí vždy udělat rituál, aby míček letěl dobře. Také se ale dozvídáme, že Federer byl za svého mládí přeměněn v robota a plní příkazy počítače. Naopak Nadalovi se v mládí zjevila věštkyně, která mu předpověděla, že se stane hrdinou a zachrání svět tím, že vloží dokonalého do dokonalého těla. 

La fabriku bych nehodnotila úplně jako klasické divadlo, už jen kvůli prostorům, které divadelní úplně nebyly, ale zajímavé ano. Řekla bych, že se La fabrika snaží částečně přiblížit a zatraktivnit divadlo mladým, což hodnotím pozitivně, ale bohužel podle toho diváci vypadali. Na některých lidech je poznat, že do divadla nachodí a neumí se podle toho příliš chovat. Co se ale představení týká, Jakub Prachař a Marek Taclík byli ve svých rolích skvělí a nechyběla řada vtipných situací. Přiznám se, že jelikož tenis nesleduji, tak jsem příliš netušila, o čem představení bude, ale večer jsem si užila a představení se mi líbilo.
Trochu jsem si stěžovala, že jsem letos vůbec nevytáhla sukni ještě, takže jsem využila příležitosti a vzala jsem si tuto sukni

úterý 14. února 2017

Něco navíc

 Za poslední dobu se mi tu nastřádalo pár věcí, které bych vám ráda ukázala, ale často jste už viděli články s něčím podobným a nevím tedy, jestli by vás samostatné články o všech těchto věcech zaujaly. 

čtvrtek 9. února 2017

Trabantem napříč kontinenty

„Svět patří těm, co se neposerou!“

středa 1. února 2017

Hello

Dlouho mi tu ležela látka, kterou společně s dalšími přinesla odněkud babička. Tato látka byla ale již předšitá a připravená na dodělání. Jen jsem si moc nebyla jistá, jak to bylo původně myšlené. Sukně by z toho totiž byla dost široká a krátká. 

čtvrtek 26. ledna 2017

All she wants

Tentokrát vám pro změnu ukáži jednu z úprav, kterou jsem dělala už hrozně dávno. 

sobota 21. ledna 2017

Pro děti

Na letošní vánoční výpravu jsme s sebou vzali i odvážné děti z oddílu předškoláku / prvňáčků. Přípravy proto probíhaly už přibližně od října. Jedna z věcí, které jsme museli připravit, byly právě dárečky. (Které jsem stejně samozřejmě dělala na poslední chvíli.) Vzhledem k tomu, že většina dětí s námi jela poprvé, mohli jsme se inspirovat dárečkami, které jsme už kdysi dávali.

čtvrtek 12. ledna 2017

Yoga

Další z vánočních dárků, které jsem dodělávala doslova za 5 minut 12, byl tento obal na tablet. Jednu dobu byly všude k vidění reklamy na tablet od Lenova, Yoga. Musím ale říct, že horší tvar si snad už vymyslet nemohli... Je totiž téměř nemožné mít obal takový, aby měl člověk stále možnost odpojení klávesnice, takže samostatný obal na klávesnici a samostaný na obrazovku. Ale zároveň je potřeba mít nějakou možnost propojení.

úterý 3. ledna 2017

Kraťasy na spaní

Dalšími z dárků, které jsem dělala doslova za 5 minut 12, tedy přesněji 23. prosince, jsou tyto kraťasy na spaní pro ségry. Anča si je k Vánocům přála, tak jsem hned využila svých znalostí ze SPŠO a rozhodla jsem se je ušít.